Vnitřní omítky a vše kolem nich

Jen co zavřete za sebou dveře od domu, chaty či jiné nemovitosti, už z nich prakticky nespustíte oči. Řeč je o vnitřních omítkách. Mohou vaše prostory zvelebit, ale také přinést hodně starostí. Zvláště, pokud nejsou kvalitně provedeny.

Položme si ruku na srdce, kdo má dost zkušeností, cviku, trpělivosti i zednického nářadí na vnitřní omítání. Mnohým by se mohlo zdát, že se na nich nedá nic zkazit. Vždyť je to jen jakási kosmetická úprava, aby byly stěny pěkně uhlazené. Pokud se ale svépomocí do omítání přece jen pustíte, může se stát, že vám časem támhle začne roh navlhat nebo jinde kus zdiva dokonce odpadne. Takže na kvalitě provedení vnitřní omítky mimořádně záleží.

Zásadní funkcí vnitřních omítek je především chránit zdivo před mechanickým poškozením, zlepšovat technické vlastnosti konstrukce, ale i zvyšovat celkové estetické působení interiéru. Dalším posláním, které vnitřní omítky plní, jsou i akustické, tepelně izolační, protipožární a antistatické. Existují však i jiné specifické funkce; třeba omítky sanační, používané při rekonstrukcích starých objektů. Omítky samozřejmě slouží rovněž k vyrovnání nerovností zdiva. 

Platí pravidlo, že čím kvalitněji je provedeno vnější zdivo nosné konstrukce a vnitřní příčky, tím méně se spotřebuje materiálu při nanášení omítek. S výjimkou sádrokartonových příček a podhledů, které se pouze tmelí a zabrušují. 

Kdy můžete omítat

Omítání stěn se nemůže provádět vždy. Zpravidla je to možné pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně dle zkušeností + 35 °C. Nízkou teplotou by mohlo dojít k narušení struktury omítky, která by časem opadala. Příliš vysoké teploty mohou způsobit nadměrné vysychání čerstvé omítky, čímž by mohla popraskat. Také konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek.

Vše si musíte pořádně připravit

Před omítáním stěn a stropů je nutné zkontrolovat stav zdiva, zakrýt rozvody všech instalací a vytipovat místa s větším pnutím, kde by omítka mohla v budoucnu praskat. Ale i třeba takové betonové prvky se musejí ošetřit penetrací. Až poté se teprve může začít s aplikací „špricu“ a následně samotné jádrové omítky. A finální povrchová a pohledová vrstva (fajnová omítka) se může nanést až po vyzrání jádrové omítky.

Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Pokud je čerstvě vyzděna, musí se nechat vyschnout. Stejně tak je tomu v případě, že se omítá stará vlhká stěna. V tom případě je nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny a poté zdivo vysušit. 

Moderním trendem v provádění omítek je dnes aplikace suchých omítkových směsí. Jejich využití má řadu výhod. Vznikají v moderních výrobnách, kde kontrolu nad jednotlivými parametry přebírá moderní technika, kterou je zaručena rovnoměrná kvalita směsi i obsah všech složek a stálé vlastnosti materiálu.

Suché omítkové směsi se rozdělují na zdící malty, omítky pro vnitřní a venkovní užití, případně i omítky univerzální. A podle druhu zpracování pak na omítky prováděné ručně či strojově. Přitom se dnes dává přednost nanášení strojnímu.

Omítky jsou děleny i podle druhu použitého pojiva. Tím může být vápno a cement, ale i další materiály. Pojiva spojují materiály v jednu pevnou hmotu.

Vnitřní omítky mají různá specifika

Vnitřní omítky se nanášejí ve třech vrstvách. S výjimkou omítek sanačních, které se však aplikují při rekonstrukcích starších a podmáčených objektů.

Spodní, tedy jádrovou vrstvu, tvoří vápenocementová nebo cementová malta. Tato omítka slouží rovněž pro vyrovnání nerovností na stěně, protože žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná. Jde o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky. Finální povrchová a pohledová vrstva (fajnová omítka) se vyrábí z jemné vápenné malty. Uplatňují se však i jiné materiály, jako třeba sádra a hlína.

V prostorách, na které nejsou kladené nároky z hlediska estetiky, například ve sklepech, může zůstat jádrová omítka jako finální vrstva. Rovněž pod obklady není třeba dělat štukovou vrstvu. 

Štuková (fajnová) omítka se natahuje na jádrovou. Podklad pro její nanášení musí být pevný, rovný, soudržný a zbavený prachu. Povrch by neměl odpuzovat vodu a být zmrzlý. Štuková omítka také neumožňuje větší vyrovnání podkladu. Vápenná štuková omítka se hodí na vlhké stěny, vápenocementová pro vnitřní i venkovní použití. Sádrová fajnová omítka není vhodná do vlhkých prostor. Cementová se používá především na tvrdý trvanlivý podklad jako je cihla, kámen nebo beton.

Běžným podkladem pro vnitřní omítky je tak i právě zmiňovaný beton. Zejména stropy bývají často realizovány jako monolitické železobetonové a je tedy nutné vyrovnat se úspěšně i s tímto podkladem. Ten umožňuje aplikaci všech typů omítek.

Vnitřní omítky si můžete i zvelebit

Současné trendy v oblasti výzdoby stěn spočívají ve využívání špičkových moderních designů. Ke slovu přicházejí dekorační stěrky, nátěry se speciálními efekty nebo benátský štuk.

Benátský štuk je přitom směs vápence a prachu z rozdrceného mramoru. Ztvrdnutá směs je velmi trvanlivá a odolává i vodě a plísním. Popularita benátského štuku však tkví především v jeho konečném vzhledu, který imituje mramor, případně leštěný kámen. Aplikovat se přitom dá třeba i na sádrokarton.

Hojně se dnes využívají také stěrky s plastickými efekty, které nabízejí téměř neomezené možnosti. Plastické efekty je po jejich vytvoření možné i barevně vyladit, aby výsledný vzhled ještě více podtrhl design místnosti. Použití stěrky s plastickým efektem je dobré zvážit třeba také v případě, že chceme jednu stěnu oproti jiným zvýraznit. Design domova mohou ale navíc doladit ještě mnohé další dekorační prvky.